CÍL A VÍRA aneb JAK SI SPRÁVNĚ PŘÁT?

Téměř každý z nás má v životě nějaký cíl, nějaké přání, které si toužíme splnit. Občas svá přání vyslovíme nahlas, občas si představujeme, jaké by to bylo, kdyby se nám to či ono splnilo

Ovšem v každodenním životě jsme často pod vlivem všemožných ruchů, různorodých informací a názorů, které odvádějí naši pozornost jinam, což nám k dosažení cíle příliš nepomáhá, či snad ještě hůř, od našeho cíle nás to spíše oddaluje.

Pokud si skutečně přejeme svého cíle dosáhnout, je nutné, abychom měli na tento záměr zaostřeno neustále. To v praxi znamená, že ohnisko naší pozornosti by se příliš často nemělo posouvat jiným směrem. Pomůže nám, když si budeme nestále klást jednu a tutéž otázku:

Je to, co právě dělám, a to, na co právě myslím, v souladu s tím, k čemu chci směřovat?

Ovšem jelikož „směřování“ je aktivita, nepostačí nám jen napsat si cílový plán na kus papíru a strčit ho do šuplíku. Je potřeba jistou aktivitu v tomto směru také vyvíjet. Proto k první otázce bychom měli přidat ještě dvě podotázky, a to:

Jsem v tomto směru náležitě aktivní? Pracuji na realizaci svého cílového plánu každý den?

A jestliže si přejeme cíle dosáhnout, pak odpověď ve všech třech případech by měla znít „ANO“.

Pokud se chcete ujistit, že vaše mysl je zacílena správným směrem, je vhodné si kartičku se třemi uvedenými otázkami nalepit např. na palubní desku svého auta, na monitor svého PC, na ledničku či na jiné místo, které máte neustále na očích.

________________________________________

Když člověk ví, co od života chce, má všechny podmínky k tomu, aby svůj sen dokázal uskutečnit.

Paolo Coelho – z fejetonu Slepec a Mount Everest

________________________________________

První fázi tedy máme:

Cíl je stanoven, naše mysl je co nejčastěji zaostřena správným směrem a vyvíjíme v tomto směru také odpovídající aktivitu.

Můžeme tedy postoupit ke druhé fázi „přacího mechanismu“.

Naše vědomá mysl má za úkol zadávat příkazy podvědomé mysli, která je tvořivá. Pokud ale po naší mysli chceme, aby byla kreativní a tvořila, musíme jí nechat určitý prostor, klid na tuto tvořivou práci. Určitě není možné něco kloudného vymyslet v chaosu a zmatku. Tedy k tomu, aby tvůrčímu potenciálu mohl být dán volný průchod, je potřeba se uvolnit.

K tomu nám dobře poslouží transformační technika zvaná meditace, jeden z osmi pilířů jógy. Při meditaci dochází k postupnému zpomalování mozkových vln z hladiny beta(stav spojený s běžnou aktivitou v bdělém stavu) na hladinu alfa (uvolnění, vysoká koncentrace, vnitřní bdělost), případně hladinu theta (hluboká relaxace, vizualizace).

Takové snížení mozkové frekvence potřebujeme, abychom byli schopni přijímat intuitivní signály z podvědomí. Naše podvědomí totiž na rozdíl od vědomé mysli vždy a naprosto přesně ví, jak dosáhnout cíle a kde se právě teď ve vztahu ke svému cíli nacházíme. A pokud své intuici budeme naslouchat, pak se nemusíme obávat, že nebudeme vědět, co v danou chvíli dělat, abychom cíle dosáhli. Člověk nikdy přesně neví, jaký konkrétní sled událostí ho dovede k cíli. Pokud ale nevykročí, nikdy to nezjistí. Takže dál pilně pracujme, ale každý den si udělejme čas a zklidněme svou mysl formou meditace. Jde o to vyřadit vědomé myšlení z provozu, ale vytvořit v hlavě rovnovážný stav, který umožní každé oblasti mozku dělat přesně a právě to, k čemu je určena.

________________________________________

Náš anděl často používá něčí rty, aby nám něco sdělil, ale tato odpověď přichází náhodně, obvykle v okamžiku, kdy nedopustíme, aby nám starosti zatemnily zázrak života.

Paolo Coelho – Rozhovory s mistrem

________________________________________

Podtrženo a sečteno, SOUSTŘEĎME SE NA CÍLOVÝ STAV, BUĎME AKTIVNÍ A SOUČASNĚ NASLOUCHEJME SVÉ INTUICI POMOCÍ MEDITACE. PLÁNUJME DŮKLADNĚ, ALE S NADHLEDEM A BUĎME OTEVŘENÍ NOVÝM MOŽNOSTEM A INFORMACÍM, KTERÉ SE BUDOU POSTUPNĚ NABÍZET.

________________________________________

Vesmír vždy stojí při nás, když jdeme za svými sny.

Paolo Coelho – U řeky Piedra jsem usedla a plakala

Komentáře